Závazek, který obnovil metodistickou církev.

Chris Ritter

V srpnu 2025 uplyne 205 let od slibu (závazku) metodistických duchovních, který pomohl zachránit metodismus před úpadkem v zemi, kde se zrodil. Tento závazek nastartoval osmdesátileté období růstu metodistické církve a odstartoval misijní činnost po celém světě. Většina metodistů o tomto závazku (po generace označovaném jako Liverpoolský protokol) nikdy neslyšela. Zkusme znovu objevit, jak se metodismus umí obnovovat ze své vlastní „duchovní DNA“.
Metodistická výroční konference v Liverpoolu v roce 1820 zaznamenala vůbec první pokles členství… ztrátu 4 688 (1 - 2 %). John Wesley byl už třicet let po smrti a vůbec nebylo jisté, zda se hnutí dokáže proměnit v životaschopnou církevní instituci. Pod vedením předsedy Jabeze Buntinga si konference vyhradila značný čas na seriózní sebezkoumání. Nehledali vinu v okolní společnosti, ta byla ostatně metodismu vždy spíš nepříznivá. Duchovní si uvědomili, že řešení spočívá v jejich vlastních srdcích a činech. V reakci na tento úpadek vypracovali sérii třiceti jedna pastoračních pravidel. Současně se zavázali, že se každý rok k „Liverpoolskému protokolu“ vrátí a budou  jej číst a studovat na oblastní i místní úrovni.
V následujících třech letech došlo k pozoruhodnému obratu, který nakonec vedl k trojnásobnému růstu metodistického hnutí během příštích osmdesáti let (s jediným větším přerušením při církevním rozdělení v roce 1850). Matematik John Hayward, který zmapoval růst britského metodismu v 19. století, s obdivem poznamenává, že naprostá většina tohoto růstu byla způsobena novými obráceními, nikoli pouhým růstem populace. Růst hnutí se shodoval se skutečně zlatým věkem zámořské křesťanské misijní činnosti.